Michael H.

Michael je studentem 4. ročníku oboru Informační technologie na Obchodní akademii v Uherském Hradišti a již druhým rokem působí jako lektor kroužku programování na Základní škole Za Alejí v Uherském Hradišti.

Již od malička jsem váhal, čím bych chtěl vlastně být, byla to různá povolání od hasiče, přes závodníka až po IT technika. A právě ta vášeň k počítačům mě dokázala nasměrovat, až jsem skončil tady. A přec, po 4 letech studií na IT oboru poprvé váhám, že bych chtěl být něčím jiným, než tím, na co mě škola připravuje. Už delší dobu v sobě cítím, že mě naplňuje předávat vědomosti ostatním, ať už je to krátká rada spolužákovi před písemkou, či naplánované doučování pro polovinu třídy.

Jednou se u nás konala přednáška ohledně pokročilých technologiích seskupených pod názvem Průmysl 4.0, na konci výstupu paní Sylvy Štěpitové se stočila řeč na vedení kroužků pro základní školy a ihned jsem zbystřel. Během pár týdnů se ze mě stal vedoucí pro kroužek informatiky na Základní Škole Za Alejí v Uherském Hradišti.

Odjakživa mě bavilo pomáhat ostatním v oblasti, která mi šla. Ať už na základní škole s matematikou, či nyní na střední škole s programováním. Díky tomu jsem začal uvažovat nad kariérou učitele a prezentace paní Štěpitové mě motivovala ještě víc, proto jsem se rozhodl do toho jít. A nelituju toho.

Má první třída čítala tenkrát pouhých 8 stálých studentů a hle, o rok později jich učím 17. Nejdůležitější je pro mě, že ty děti to baví a naučí se spoustu věcí, o kterých neměly ani potuchy. Díky kroužkům můžeme vypěstovat novou generaci „ajťáků“, rozvinout jejich potenciál již v předpubertálním věku. A také mně to pomohlo rozvinout své řečnické dovednosti, možná je zarážející, že extrovert mého typu měl někdy problém předstoupit mezi lidi a mluvit, nicméně to už je dávno za mnou. I když to je na úkor mého volného času, snažím se tomu dávat vyšší prioritu, protože to beru jako přípravu na mou budoucí kariéru. Tahle praxe mě nutí připravovat si plány na další hodinu i plány dlouhodobé – co bych chtěl děti naučit, co by mohly potřebovat. Občas si to ukousne více času, než bych chtěl, ale jednou mi to ta další generace určitě vrátí.

Rozhodně jsem změnil svůj postoj k dětem. Kroužky mi pomohly pochopit, že to, jak děti dokážeme motivovat a zlepšovat jejich schopnosti, ovlivní jejich budoucnost. A zjistil jsem, že to, co se mi může zdát triviální, může být pro některé těžké na pochopení, tudíž vysvětlování látek mi zlepšilo moje řečnické schopnosti.

Mít trpělivost. Snad nejdůležitější vlastnost, kterou k vedení kroužku člověk potřebuje. Bez ní by kroužky byly chaotické a pro děti nepřínosné. Dokonce jsem se díky kroužkům stal zodpovědnější, protože pokud bychom se nechystali na kroužky doma a pečlivě nevedli docházku, zavládl by každý týden chaos, přece jen z minuty na minutu nevymyslíte téma, které dokáže děti zaujmout.

Rozhodně. Žákům kroužky mohou vybudovat vztah k IT nebo elektrotechnice, což bude rozhodovat o jejich výběru střední školy, a dokonce i budoucího povolání. A i kdyby se děti rozhodly pro jinou kariéru, základní znalosti se vždycky mohou hodit.

Děkuji mnohokrát VISCu za to, že mi pomáhá rozvíjet moji vášeň, hledat mé silné stránky a dostávat ze mě jen to nejlepší. A také děkuji škole, na které studuji, za to, že mi dala příležitost získat takovou praxi, kterou bych bez ní určitě nenašel.